Hvězdy Revivalu

Závodník a ladič motorů Ing. Josef Michl (*1949) začínal svou sportovní kariéru v motokrosu, úspešně jezdil automobilové soutěže (mistr Slovenska 1975), jezdil s monoposty formule Easter, ale nejvíce úspěchů získal v závodech cestovních vozů. Na okruzích poprvé startoval na konci sezóny 1975 s vozem Škoda 110 L a hned získal 2. místo před továrním vozem Karla Kaprase. O rok později již jezdil se Škodou 110 R a už jenom vyhrával. Během následujících šesti let se mu podařilo vyhrát všechny okruhové závody, ve kterých startoval. S vozy Škoda a později Ford nebo BMW je několikanásobným mistrem republiky také v závodech do vrchu. Získal 23 titulů mistra republiky na okruzích, do vrchu a v rally. V roce 1981 byl členem vítězného týmu Škoda v mistrovství Evropy cestovních vozů. Byl známý svým naprosto přesným projížděním trati optimální stopou. Dokonce o tom napsal i odbornou práci. Dnes je Josef Michl především konstruktérem a majitelem týmu Michl Motorsport, ale ani závodní kombinézu dosud nepověsil na hřebík. Je pravidelným účastníkem závodů historických vozidel na okruzích i automobilových soutěží a jedenáckrát se stal mistrem Evropy v závodech historických automobilů do vrchu.

Legendární závodník Břetislav Enge (*1950) sbíral v dobách své největší slávy vavříny na známých okruzích. Začínal v polovině sedmdesátých let v automobilových soutěžích, ale v osmdesátých letech patřil k evropské špičce jezdců cestovních automobilů. V roce 1981 byl Enge členem továrního týmu Škoda, který pro značku získal titul mistra Evropy cestovních automobilů. Velkou část kariéry měl po boku kolegu a kamaráda Zdeňka Vojtěcha, se kterým získal řadu úspěchů. Například roku 1983 druhé místo v závodě mistrovství Evropy cestovních automobilů v Mugellu nebo třetí místo v Silverstone, ale to již s vozem BMW 635 CSi. Proslulé Škodě 130 RS totiž skončila homologace a jiný vhodný vůz v Mladé Boleslavi neměli. Oběma závodníkům se tehdy podařilo přejít k BMW a brzy se stali postrachem zavedených hvězd mistrovství Evropy cestovních vozů včetně pilotů F1. Motor jejich BMW upravoval Ivan Smíšek v kočárkárně pražského paneláku, kde bydlel a dostal z něj 308 koní tj. O dvacet víc než slavný úpravce Schnitzer! Byli ve své době naprosto mimořádným úkazem zpoza železné opony a jejich popularita zejména doma byla závratná. V roce 1986 se Břetislav Enge stal členem továrního týmu BMW, kde byl jeho kolegou pilot formule 1 Christian Danner a Markus Oestreich. V devadesátých letech jezdil s vozy ford a stal se několikrát mistrem republiky na okruzích i v závodech do vrchu. Břetislav Enge je držitelem tří cen Zlatý volant za nejlepšího českého okruhového závodníka. V současnosti se věnuje opět automobilovým soutěžím, ale za volantem historických vozů Škoda.

Bohumila Stašu (*1944) přivedl k motocyklovým závodům jeho otec Vincenc Staša, který patřil na přelomu čtyřicátých a padesátých let k československé špičce. Bohumil začal závodit v roce 1961 a v roce 1964 se stal továrním jezdcem ČZ Strakonice. Patřil nepochybně k nejtalentovanějším závodníkům na české silnici a dokázal výborně jet i v těžké mezinárodní konkurenci. Na závodech mistrovství světa začal startovat v roce 1967 a to ve všech objemových třídách. Jako první jezdec historie se toho roku stal trojnásobným mistrem republiky ve třídě 125, 250 a 350 ccm. V letech 1961 až 1988 startoval v neuvěřitelných 827 závodech z toho 215x vyhrál, 92x dojel druhý a 32x byl třetí. V mistrovství světa třistapadesátek byl dvakrát osmý v celkové klasifikaci (1968, 1969), v roce 1969 byl v Brně třetí v půllitrech, roku 1971 druhý v třistapadesátkách. Kdyby mu soudruzi tenkrát dovolili účastnit se většího počtu závodů v zahraničí určitě by jeho jméno dnes bylo na předních místech výsledkových tabulek. V osmdesátých letech se Staša do seriálu Grand Prix ještě nakrátko vrátil s tříválcovou hondou, ale jako čtyřicátník se již mohl těžko honit s podstatně mladšími jezdci. Dnes žije ve Strakonicích a zabývá se historickými motocykly.

Deset titulů mistra Československa, vítězství v mezinárodních závodech a umístění na bodovaných místech v seriálu mistrovství světa řadí Petera Baláže (*1945) k největším osobnostem naší motocyklové historie. Závodit začal v roce 1964 v Bánovcích nad Bebravou, kde dojel na sedmém místě. Na stupně vítězů poprvé vystoupal roku 1970 na závodech v Hlohovci, kde vybojoval druhá místa ve třídě 250 a 350 ccm. První vítězství slavil až roku 1973, když v Kopčanech vyhrál třídy 250 a 350 ccm. O rok později se stal poprvé mistrem republiky ve třídě do 350 ccm. V letech 1975 až 1977 byl továrním jezdcem Jawy, kterou později vyměnil za yamahu. Jeho nejlepšími výsledky v mistrovství světa jsou 10. místo s třistapadesátkou yamaha na Velké ceně Jugoslávie v roce 1975 a 8. místo na Velké ceně Československa v roce 1979 s motocyklem MBA 125. Je posledním slovenským jezdcem, který získal body v mistrovství světa silničních motocyklů. Poslední titul mistra Československa získal v roce 1982 v kategorii do 125 cm s motocyklem honda. Po mnoha letech se vrátil na závodní tratě jako jezdec kategorie vintage a ke svým úspěchům přidal tři tituly mistra Evropy v závodech historických motocyklů. Ve svých dvaasedmdesáti je Peter Baláž stále zaneprázdněný muž. Je prezidentem motocyklového Classic Clubu Hlohovec a podílí se na přípravě mnoha motocyklových závodů od mistrovství Slovenska až po evropský pohár historických motocyklů. V devadesátých letech byl prezidentem Slovenské motocyklové federace a dodnes je členem její sportovní komise pro závody silničních motocyklů. Zároveň je členem komise vintage evropské motocyklové federace FIM Europe.

Mirek Krejsa (*1952) je dnes mezi příznivci historických vozidel známou postavou. Pravidelně se účastní mnoha akcí, má velmi pěknou sbírku veteránů, které si sám pečlivě renovuje a každoročně věnuje hodně času přípravě a organizaci slavného závodu 1000 mil Československých. Před lety bylo jeho jméno možné najít v programech okruhových zavodů či závodů do vrchu většinou s formulí Easter, ale výčet jeho motoristických eskapád je mnohem bohatší. Například jel čtyřikrát závod Paříž-Dakar, třikrát s liazkou (1986, 1987, 1988) a roku 1994 s Land Roverem. Do cíle tehdy dojel jako 42. a třetí ve třídě „diesel“. Od té doby co se věnuje veteránům podnikl třeba dálkovou jízdu se Škodou Popular na Saharu nebo s Tudorem do Transylvánie. Mirek Krejsa ale startoval také na slavných tratích v Le Mans, Spa nebo Monaku, kde při závodech historických vozidel udivoval se Škodou 1100 Sport z roku 1949 pana Jana Egidyho. Před třemi lety s tímto vozem zvítězil v kategorii sportovních automobilů z let 1950 až 1965 na závodu do vrchu Grossglockner Grand Prix. V konkurenci 75 automobilů skončil na vynikajícím třetím místě v celkové klasifikaci a ještě stihl zajet nejrychlejší čas, kterým předčil i Jochena Masse s Mercedesem Benz 300 SL. V posledních letech se pan Krejsa s energií sobě vlastní věnuje automobilovým soutěžím historických vozidel s Opelem Ascona A.

Závodník a ladič motorů Ing. Josef Michl (*1949) začínal svou sportovní kariéru v motokrosu, úspešně jezdil automobilové soutěže (mistr Slovenska 1975), jezdil s monoposty formule Easter, ale nejvíce úspěchů získal v závodech cestovních vozů. Na okruzích poprvé startoval na konci sezóny 1975 s vozem Škoda 110 L a hned získal 2. místo před továrním vozem Karla Kaprase. O rok později již jezdil se Škodou 110 R a už jenom vyhrával. Během následujících šesti let se mu podařilo vyhrát všechny okruhové závody, ve kterých startoval. S vozy Škoda a později Ford nebo BMW je několikanásobným mistrem republiky také v závodech do vrchu. V roce 1981 byl členem vítězného týmu Škoda v mistrovství Evropy cestovních vozů. Byl známý svým naprosto přesným projížděním trati optimální stopou. Dokonce o tom napsal i odbornou práci. Dnes je Josef Michl především konstruktérem a majitelem týmu Michl Motorsport, ale ani závodní kombinézu dosud nepověsil na hřebík. Je pravidelným účastníkem závodů historických vozidel na okruzích i automobilových soutěží a šestkrát se stal mistrem Evropy v závodech historických automobilů do vrchu.